Je až hrůzné, jak se komunistům a po nich jejich pokračovatelům ( předseda Agrární komory pan Veleba je předlistopadový okresní zemědělský tajemník KSČ ) vsugerovat lidem myšlenku, že selský stav je něco historicky vyhnilého. Abychom to však mohli tvrdit, potřebujeme si patrně ujasnit, co je to sedlák, o kom to vlastně Josef Pekař mluvil, když hrdě prohlašoval, že je synem sedláka ?
Sedláka nelze nahradit traktorem. Sedlák je sepětí člověka s půdou, s krajinou, sedlák vytváří naši zemi, přebírá ji od našich předků a předává naším potomkům a je zodpovědný za to, aby ji předal vylepšenou a zušlechtěnou.
Máme sedláky, ovšem ne v Agrární komoře pana Veleby, ale v Asociaci soukromých zemědělců ČR a tam najdeme i koně, o nichž pan Kosatík myslí, že v zemědělství už nemají své místo. Hospodaří na dvou, na třech, na desítkách ale někteří i na stovkách hektarů půdy a hrdě se hlásí k sedlačině. A bylo by jich víc, kdybychom neprodloužili kolektivizační amorálnost o dvacet let, kdy jsme ani po listopadu nedokázali vrátit sedlákovi jeho pozemky. Na papíře ano, ale ne ve skutečnosti, stále na nich hospodaří někdo jiný a majiteli v lepším případě platí směšné nájemné. Sice jsme hned začátkem 90. let uzákonili komplexní úpravu půdy, tj. ono skutečné odevzdání půdy jejich majitelům, ale dodnes je takto zpracováno pouze 20% zemědělské půdy. Ministři ČSSD od Palase přes Fencla, Zgarbu a další na ni "neměli" peníze. Ani o ně nežádali.
Takže, pane Kosatíků, Josef Pekař měl pravdu i ve své hrdosti na selský stav. Národ, který nemá selský stav, neexistuje. Bez niterného sepětí s půdou, bez vědomí, že ji přebírám od svých předků a že je moji povinností předat ji ve zlepšeném stavu svým pomkům, nemůžeme existovat.